Běžný den programátora

Martine, řekni nám ve zkratce: jak vypadala tvá cesta na pozici programátora v Logio a kolik let už tu vlastně pracuješ?

Nastoupil jsem v srpnu v roce 2018, takže teď to bude už 5 let. Je to moje první full-time zaměstnání po škole, dostal jsem se sem přes agenturu, protože v té době jsme ještě neměli tak fantastické HR (smích). Pohovor jsem tehdy dělal s Martinem Miklošem (šéf naší vývojové sekce) a Logio bylo mou první volbou mezi všemi nabídkami. V té době jsem byl čerstvě po studiích a nebyl jsem ještě tak sebevědomý ohledně svých programátorských skills.

V Logio jsem ale dostal možnost pracovat na věcech, o kterých už jsem nějaké know-how měl, a přišlo mi lákavé se spíš posunovat v něčem, co už trochu umím, než se učit od začátku něco úplně nového. Od té doby jsem vlastně ušel docela dlouhou cestu. Myslím, že jsem na pohovoru nejvíc zaujal svou komunikací a taky možná tím, že jsem asi jako jediný programátor na světě přišel na pohovor v obleku, navíc uprostřed parného léta (smích).

Logio je už pro tebe tedy dobře známým prostředím. Jak dnes vlastně vypadal tvůj pracovní den?

Dnes ráno jsem měl náš týmový status, ten bývá každý den v deset. Je to dobrý a důležitý způsob, jak společně vyřešit případné problémy nebo zádrhely, které kolegy při práci potkají, ale zároveň je taky fajn na začátku statusů probrat, jak se lidi vlastně mají, jaký třeba měli víkend, kam plánují jet na dovolenou a tak. Máme na to vyhrazených asi 15–20 minut, pokud tenhle čas nevyužijeme celý, tak to nevadí, vyplním ho třeba tím, že si jdu dát kafe.

Obecně teď přes den často řeším operativní záležitosti, což je změna oproti dřívějšku, kdy jsem více programoval. Teď mi často píšou lidi během dne, jestli jim s něčím mohu pomoci. Není to ale vždy jen můj tým, jsem v kontaktu i s lidmi z First Line, projekťáky… Tyhle operativní věci mi zaberou dost času.

Někdy mám na začátku dne pocit, že na daný den „nic nemám“ a budu se moct věnovat své práci na větších úkolech, ale občas se to sejde tak, že následně většinu dne řeším ad-hoc záležitosti.
Většina těchto požadavků ale přichází ráno a během dopoledne. Některé dny jsou volnější a vznikne třeba i blok na ničím nerušenou práci, což je fajn. 

Plánuješ si pracovní dny dopředu?

Určitě. Většinou rovnou spíš celý týden, abych měl povědomí o prioritách a úkolech, které musím stihnout a splnit. Jak jsem ale říkal, spoustu věcí řeším operativně. Informace o stavu projektů a úkolů získáváme totiž průběžně, takže jsem schopný z toho usoudit, čemu je třeba se věnovat nejdříve. Jsou týmy, jejichž práce je více plánovatelná a předvídatelná, my jsme často na projektech závislí na tom, jak rychle reaguje zákazník a jak je nastavená součinnost s projekťáky – je to tedy dost o spolupráci a komunikaci. Jsou ale pravidelné body v týdnu, jako třeba společné statusy a cally, podle kterých jsem schopný si práci rozplánovat.

Pracovní prostředí, ve kterém se pohybuješ, je dost specifické. Jak si vlastně představuješ typického ajťáka? V čem ten stereotyp naplňuješ a v čem ne?

Hm, typickej ajťák… Já myslím, že jsme firma plná dost netypických ajťáků – jsou to všechno strašně zajímaví, chytří a komunikativní lidé. To je trochu změna oproti vejšce, kde většina mých spolužáků opravdu naplňovala určitý stereotyp ajťáka v tom, že počítače byly to jediné, o čem se s nimi dalo bavit. Tady je to jiné, lidi tu mají spoustu různých zájmů mimo programování. Za mě je tohle strašně velká výhoda.

V čem ale stereotyp naplňuji – nosím vtipný trička (smích). Nosil bych i vtipný papuče, jsem ale línej si je koupit. Co je možná taky trochu stereotypní, je to, že mi nevadí být ve tmě. Hodně ajťáků podle mě raději programuje večer a do noci, což mám stejně. Kolikrát si řeknu, že si večer zaprogramuju, a když mi to jde, tak programuju do noci – když chytnu flow, nevadí mi být „sova“. 

A čím vybočuju? Asi tím, že hraju fotbal a mám ženu (smích). Rozhodně je to taky ta komunikace, kterou jsme zmiňovali, a možná trochu můj vlastní limit je to, že nemám zas tak extrémní technické uvažování, takže některé věci jsem se musel učit déle než ostatní, kteří jsou na to talentovanější.