SQL a jak ho využíváme u nás v SW (aneb bez čeho se v Logio neobejdeme)
V Logio využíváme SQL (konkrétně MariaDB, komunitního nástupce MySQL) od samého počátku.
Martin Kondr, náš šikovný a sympatický kolega z Brna, který je mimo jiné taky (asi největším) fotbalovým fanouškem v naší firmě, působí v Logio jako programátor, a poměrně čerstvě také jako teamleader. Jak ho práce baví, jak by vypadal jeho ideální pracovní den, v čem naplňuje stereotypy ajťáka a o čem je jeho volnočasový projekt Kopačák? To vše se dozvíte v dnešním rozhovoru – tak se pohodlně usaďte a pusťte se do čtení. Stojí to za to!
Martine, řekni nám ve zkratce: jak vypadala tvá cesta na pozici programátora v Logio a kolik let už tu vlastně pracuješ?
Nastoupil jsem v srpnu v roce 2018, takže teď to bude už 5 let. Je to moje první full-time zaměstnání po škole, dostal jsem se sem přes agenturu, protože v té době jsme ještě neměli tak fantastické HR (smích). Pohovor jsem tehdy dělal s Martinem Miklošem (šéf naší vývojové sekce) a Logio bylo mou první volbou mezi všemi nabídkami. V té době jsem byl čerstvě po studiích a nebyl jsem ještě tak sebevědomý ohledně svých programátorských skills.
V Logio jsem ale dostal možnost pracovat na věcech, o kterých už jsem nějaké know-how měl, a přišlo mi lákavé se spíš posunovat v něčem, co už trochu umím, než se učit od začátku něco úplně nového. Od té doby jsem vlastně ušel docela dlouhou cestu. Myslím, že jsem na pohovoru nejvíc zaujal svou komunikací a taky možná tím, že jsem asi jako jediný programátor na světě přišel na pohovor v obleku, navíc uprostřed parného léta (smích).
Logio je už pro tebe tedy dobře známým prostředím. Jak dnes vlastně vypadal tvůj pracovní den?
Dnes ráno jsem měl náš týmový status, ten bývá každý den v deset. Je to dobrý a důležitý způsob, jak společně vyřešit případné problémy nebo zádrhely, které kolegy při práci potkají, ale zároveň je taky fajn na začátku statusů probrat, jak se lidi vlastně mají, jaký třeba měli víkend, kam plánují jet na dovolenou a tak. Máme na to vyhrazených asi 15–20 minut, pokud tenhle čas nevyužijeme celý, tak to nevadí, vyplním ho třeba tím, že si jdu dát kafe.
Obecně teď přes den často řeším operativní záležitosti, což je změna oproti dřívějšku, kdy jsem více programoval. Teď mi často píšou lidi během dne, jestli jim s něčím mohu pomoci. Není to ale vždy jen můj tým, jsem v kontaktu i s lidmi z First Line, projekťáky… Tyhle operativní věci mi zaberou dost času.
Někdy mám na začátku dne pocit, že na daný den „nic nemám“ a budu se moct věnovat své práci na větších úkolech, ale občas se to sejde tak, že následně většinu dne řeším ad-hoc záležitosti.
Většina těchto požadavků ale přichází ráno a během dopoledne. Některé dny jsou volnější a vznikne třeba i blok na ničím nerušenou práci, což je fajn.
Plánuješ si pracovní dny dopředu?
Určitě. Většinou rovnou spíš celý týden, abych měl povědomí o prioritách a úkolech, které musím stihnout a splnit. Jak jsem ale říkal, spoustu věcí řeším operativně. Informace o stavu projektů a úkolů získáváme totiž průběžně, takže jsem schopný z toho usoudit, čemu je třeba se věnovat nejdříve. Jsou týmy, jejichž práce je více plánovatelná a předvídatelná, my jsme často na projektech závislí na tom, jak rychle reaguje zákazník a jak je nastavená součinnost s projekťáky – je to tedy dost o spolupráci a komunikaci. Jsou ale pravidelné body v týdnu, jako třeba společné statusy a cally, podle kterých jsem schopný si práci rozplánovat.
Pracovní prostředí, ve kterém se pohybuješ, je dost specifické. Jak si vlastně představuješ typického ajťáka? V čem ten stereotyp naplňuješ a v čem ne?
Hm, typickej ajťák… Já myslím, že jsme firma plná dost netypických ajťáků – jsou to všechno strašně zajímaví, chytří a komunikativní lidé. To je trochu změna oproti vejšce, kde většina mých spolužáků opravdu naplňovala určitý stereotyp ajťáka v tom, že počítače byly to jediné, o čem se s nimi dalo bavit. Tady je to jiné, lidi tu mají spoustu různých zájmů mimo programování. Za mě je tohle strašně velká výhoda.
V čem ale stereotyp naplňuji – nosím vtipný trička (smích). Nosil bych i vtipný papuče, jsem ale línej si je koupit. Co je možná taky trochu stereotypní, je to, že mi nevadí být ve tmě. Hodně ajťáků podle mě raději programuje večer a do noci, což mám stejně. Kolikrát si řeknu, že si večer zaprogramuju, a když mi to jde, tak programuju do noci – když chytnu flow, nevadí mi být „sova“.
A čím vybočuju? Asi tím, že hraju fotbal a mám ženu (smích). Rozhodně je to taky ta komunikace, kterou jsme zmiňovali, a možná trochu můj vlastní limit je to, že nemám zas tak extrémní technické uvažování, takže některé věci jsem se musel učit déle než ostatní, kteří jsou na to talentovanější.
Vnímám, že komunikace je pro tvou práci důležitá, což možná nabourává další stereotyp ajťáka, který celý den jen programuje a na nikoho nepromluví.
Je rozhodně plus, když člověk umí komunikovat. Myslím, že to byl i důvod, proč jsem se stal teamleaderem. Umět komunikovat je možná viděno jako určitá predispozice k tomu, že bude člověk dobrý v předávání a delegování práce na ostatní lidi. Ale zase – každý jsme nějaký, i když je člověk uzavřený a introvertní, tak si tu taky práci najde.
Pokud jsi dobrý teamleader, tak tohle většinou alespoň do určité míry odhadneš a díky tomu potom většinou takovému člověku přizpůsobíš to, čemu se v práci věnuje. To znamená, že ho nenasadíš na projekt, kde bude s X lidmi z dalších týmů, se kterými je potřeba hodně komunikovat, ale dáš mu úkol, který si může dělat sám a dodat „jen“ výsledek. I tak mi ale přijde, že zase tolik takových lidí tu nemáme.
Co se pro tebe změnilo v rámci přerodu role do teamleadera?
Míň programuju (smích). Dřív na mě byly delegovány úkoly, teď už v tom mám nějakou, řekněme více expertní, znalost, což znamená, že se se mnou často lidi i radí. Jde ale převážně o znalosti, které jsem nabyl za dobu, co jsem tady. Díky tomu vnímám svou práci jako smysluplnou a naplňující, jelikož můžu ostatním lidem svým know-how pomoci a usnadnit jim práci.
Programování mi ale zase tolik nechybí, protože je to můj volnočasový koníček a věnuji se tomu po večerech v rámci svých vlastních projektů. Programováním vlastně trochu i relaxuji.
Co tě na práci nejvíc baví?
Určitě lidi. Kdyby tu byl na prd kolektiv, tak by mi to práci určitě dost znepříjemňovalo. Taky to často zpříjemňuje tasky, jejichž náplní je dlouhé „hrabání se“ v kódech. Baví mě prostě práce s lidmi a pocit, že někomu pomáhám a podílím se na pozitivní změně.
A co je na tvé práci fakt opruz?
Ve výsledku je to asi vykazování a doplňková administrativa (smích). Taky mě občas dokáže rozhodit, když si vyčlením nerušený čas na důležitou práci, a do toho mi lidi volají s urgentními požadavky, což mě z práce hrozně vytrhává. Ale to se naštěstí tak často nestává.
Kdybys měl popsat svůj ideální programátorský den, jak by to vypadalo?
Během dopoledne by se vyřešily všechny porady, meetingy, statusy, odpověděl bych na všechny e-maily a dotazy. Odpoledne bych pak měl prostor 4-5 hodin na svou práci a složitější úkoly, pro které je dobrá nepřerušovaná pozornost.
Představme si snovou situaci, kdy by ti Logio odměnou za tvé skvělé výkony dopřálo každý týden jeden celý den volna. Jak bys ho naplnil?
Seberozvoj, vlastní vzdělávání a programování. A určitě bych se věnoval svému projektu. Tím trávím fakt dost času i po večerech a ve volném čase, takže určitě to.
A co to je za projekt?
Kopačák.
Můžeš to našim čtenářům ve zkratce popsat?
Kopačák je fotbalový projekt, který vznikl v roce 2015. Nejdřív to byl takový můj prostředek, na kterém jsem se hlavně učil programovat, později jsem ale došel k tomu, že vlastně na české a slovenské scéně podobný projekt zastoupený není, a tak jsem se rozhodl ho pořádně rozjet.
V současné chvíli můžou fotbaloví fanoušci sledovat webovky, kde najdou statistiky, kvízy, články apod. Kopačák už ale funguje i na Instagramu, FB, YouTube a má taky vlastní podcasty. Plánů na zlepšení mám pořád spoustu, času trochu méně, ale věřím, že to jde správným směrem. Hlavně mě to moc baví a to je důležité.
Co bys poradil začínajícím programátorům a programátorkám v Logio, aby jim tu bylo lépe?
Když jsem nastupoval, v Logio ještě nefungoval Buddy program, který teď jede na plné obrátky. To vnímám jako úplně super věc, protože nováček má jistotu, že tu vždycky bude někdo, kdo mu pomůže, když bude potřebovat.
První týdny vlastně dost času trávíš čtením a učením se, takže na začátku je určitě důležité vydržet tohle období. To ale hodně zpříjemňuje ten zmíněný kolektiv a uvědomění toho, co vlastně jako firma děláme – že to je dobrá a prospěšná věc. Po úvodním zaučení se už ale začnou objevovat zajímavé tasky, takže to stojí za to.
Martine, moc díky za tvoje názory a odpovědi. Za celou firmu přejeme, ať se ti v Logio i nadále líbí a dobře pracuje a ať ti šlapou i všechny tvé projekty! Jsme moc rádi, že tě tu máme.
V Logio využíváme SQL (konkrétně MariaDB, komunitního nástupce MySQL) od samého počátku.
20. července 2024 Logio slavilo 20 let. Srdečné poděkování patří našim stávajícím kolegům a všem, kteří nám v uplynulých 20 letech pomáhali tuto společnost posouvat kupředu. 💚
Dianka Ščuková, Jiří Dědeček a Jan Volf. Každý z nich sdílí svou jedinečnou cestu od začátků ve firmě až po současné seniorní pozice. V článku se dozvíte, jak náhodné příležitosti a osobní iniciativy vedly k jejich profesnímu růstu.
Martin Plajner je vedoucí oddělení R&D a má pod svým vedením i naše trainees. Zeptali jsme se ho, i naše trainees, jak tento trainee program vnímají.
Abychom vám mohli nabídnout co nejpříjemnější zážitek při procházení webu, používáme technologie, jako jsou soubory cookie, které ukládají informace o zařízení a/nebo k nim přistupují. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při prohlížení nebo jedinečná ID na tomto webu. Neudělení souhlasu nebo jeho odvolání může ovlivnit fungování stránek.