Tomáš Formánek: v průměru 40 % všech zásob e-shopů je zbytečných

To je dáno tím, na co se naše firma specializuje. My nabízíme systémy, které plánují objednávky, řídí zásoby a predikují prodeje, takže často vidíme právě do struktury zásob e-shopů. Tam navíc vidíme celou situaci z reálných dat zcela bez příkras a do detailu – vidíme, jaké je zdraví zásob, co jsou zatím pouze ležáky, které se zatím ještě dají vyprodat, transakce po transakcích a vidíme, jak vypadá reálná ekonomika e-shopů za tím. Když si to spojíme s dalšími daty, které je možné veřejně dohledat (například rozvaha a výkaz zisků a ztrát), tak se nám dohromady poskládá poměrně přesný obraz celkové situace.

Samozřejmě se zde bavíme o e-shopu určité velikosti, ne o mamince na mateřské, která si přivydělává přeprodejem vlastních výrobků na internetu. Tam by ani větší procento mrtvých položek vadit nemuselo, protože si většinou zboží vyrábí sama. 

Když jsme se dotkli té velikosti e-shopů, platí tento problém napříč trhem bez ohledu na velikost e-shopu, nebo je to specifikum těch středně velikých?

Asi bych z toho vynechal těch top 10 největších, to jsou velké korporace, které si za poměrně velké peníze nechaly vyvinout, nebo si nakoupily systémy na řízení zásob a sledují všechny parametry, o kterých hovořím. Také s těmito daty velmi aktivně pracují, hlídají cenovou citlivost, akční nabídky a mají na to celé týmy lidí. Já jsem ale původně hovořil spíše o rozsahu e-shopů, který sahá od těch „větších malých“ a středních až středně velikých, ty také tvoří většinu z těch 46 tisíc subjektů, které na českém e-commerce trhu operují. Těch top 10 (možná top 20) e-shopů má stejný obrat jako těch 99,5 % zbytku dohromady, takže je do toho nepočítám. Říká se, že obrat nad 2,5 miliardy korun vám garantuje efektivitu vlastní logistiky.

Když už dokážete protočit na svém e-shopu takto velký objem, tak už si můžete dovolit nechat si postavit sklad správně, najmout si na to konzultanty, kteří vám navrhnou sklad úplně na míru s minimálními ztrátami z neefektivity, můžete si dovolit zaplatit experty na strategii distribuce (supply chain network design), bavit se o tom, jak si přejete zboží k zákazníkovi dostat. Všechny tyto věci dokáže 2,5miliardová firma uřídit dobře a může si občas dovolit i chyby. Když ale tento objem nemáte, tak vás každá chyba proporcionálně stojí dvojnásobek. 

Abych ale odpověděl na původní otázku, bavíme se zde o českých e-shopech s obratem mezi 60–100 miliony korun, které mají vlastní trakci, musí přemýšlet o vlastních skladech (alespoň formou outsourcingu), mají vlastní providery a zároveň objem, při kterém podobné úvahy začínají dávat smysl.    

Není to ale tak trochu umělý problém, tedy něco, s čím již ve své rozvaze e-shopy kalkulují a počítají jako s nutnou ztrátou? Může 15 % mrtvého zboží na skladech obchod položit?

Určitě tato čísla (40 % ležáků a více jak 15 % mrtvého zboží) obchod položit může. To se ostatně děje i u kamenných řetězců. Podívejte se (tady se vracím k těm velkým hráčům) na Mall, oni sice mají 16 miliard obratu, ale přesto jsou dlouhodobě ve ztrátě, protože žijí ze strašně malinké marže (v jednotkách procent). Podobně jsou na tom třeba distributoři léků, ale i mnoho dalších hráčů. V takto malých maržích je každá větší neefektivita smrtící. Když se zrovna daří dobře, což byl právě i kontext korony, tak nějaký čas ustojíte to, že máte 40 % zboží, které se nehýbe, o 20 % vyšší zásoby, drahou reaktivní logistiku, protože se vám rychle dostává cash do firmy. Jenže pak stačí první velký propad a my můžeme být svědky toho, jak bude padat jedna taková firma za druhou.

Takovým spouštěčem by mohla být právě opět i ta korona, která na začátku dodala internetovým firmám naopak boost. Důvod je jednoduše ten, že se většiny z nás stále ještě nijak ekonomicky nedotkla, což již ale nemusí platit třeba na podzim. Pak může velice rychle přijít cashový problém a to je to, co většinou pokládá podobné firmy. To samé platí pro logistické firmy, které dnes také jedou hodně na doraz a mnohem méně si vybírají zakázky, než tomu bylo dříve. Problém je, že většina společnosti je dnes nastavena jen na období růstu a nepočítá s rezervou pro okamžik, kdy by růst skončil.

Pokud by krize přišla, zasáhne víc e-shopy, nebo kamenné řetězce?

Myslím, že kamenné řetězce mají jednu výhodu, na kterou se trochu zapomíná. Díky svým objemům pořád dosáhnou na mnohem lepší ceny, než e-commerce, pokud by tedy došlo na opravdové lámání chleba, mají větší prostor pro rozpoutání cenové války. Ale k tomu samozřejmě vůbec nemusí dojít, je to již hodně velká spekulace.   

Dá se z vašich dat vysledovat dnes nějaký podobný trend? Například zákazníci začínají šetřit na zboží, které dříve nakupovali hojně.

Obecně letní sezóna patří k nejslabším částem roku, což to bude trochu zkreslovat. Letošní duben a květen byly zatím měsíce, které přinesly velké nárůsty, ale červen již nic podobného nepřinesl a červenec je zatím zcela standardní (na úrovni jiných let). Každopádně boost internetového maloobchodu už je podle dat za námi.

Z vašeho popisu to vypadá trochu jako skoro hororový scénář, jak je vůbec možné, že je zde tolik e-shopů, které se do podobné situace dostaly?

My jsme vypozorovali, že jeden klíčový faktor, který k tomuto stavu vedl, je, že za poslední tři roky firmy na internetu rozšířily svoji nabídku o 40 %. To je obrovský nárůst portfolia, které e-shopy následně nejsou schopné efektivně spravovat a o řadě položek ztrácí přehled.       

Jak vnímáte partnerský prodej, který také díky koronaviru dostal poměrně velkou oživující injekci a pouštějí se do něho také internetoví hráči a jejich partneři, kteří o něčem podobném donedávna nechtěli vůbec slyšet?

Tam vidím obrovské riziko v kvalitě (zboží i logistiky), když místo 400 000 najednou během pár měsíců začnete nabízet milion produktů, musí to téměř zákonitě skončit katastrofou. Při tak velkém rychlém nárůstu pravděpodobně nebudete schopný se o toto zboží postarat ve stejné kvalitě, na kterou byl u vás zákazník ještě donedávna zvyklý, pohlídat logistiku atd. Nakonec to dopadne jako u Amazonu, který stejně musel většinu takto nabízeného zboží proškrtat.

Když jste zmínil logistiku, je větší problém spíš „poslední míle“, nebo logistická část před tím?

Na letošním Retail summitu Tomáš Čupr zmínil, že největší problém pro něj není logistika poslední míle, ale všechny potřebné kroky, které bylo třeba absolvovat před ní, a právě kolem toho buduje Rohlík. To myslím asi nejlépe vystihuje celou situaci, pokud si ohlídáte ten začátek, můžete si dovolit na poslední míli i trochu hřešit.     

Když si spočítáte, kolik v Praze stojí nástupní sazba a sazba za kilometr a kolik by musela stát doprava zboží tímto způsobem, aby to dávalo nějaký byznysový smysl, tak bych se hodně divil, kdyby se z toho někdy stal jejich core business.