ROZHOVOR S ONDŘEJEM HOBZOU

Projekt prošel během 3 let několika změnami. Zažili jsme krušné časy, ale také mnoho úspěchů. Dokázal byste popsat nějaké největší / nejzajímavější změny, ke kterým během projektu došlo?

Největší změna byla ta, že jsme ve vztahu Etnetera a Logio změnili uvažování na obou stranách. A to tím směrem, že pokud nebudeme bezvýhradně spolupracovat, tak projekt nemůže dobře dopadnout.

Druhou změnou byl způsob fungování ve vztahu s Albertem po dokončení projektu. Rozhodnutí o přechodu na agilní metodiky bylo také velmi zásadní.

Co naučil projekt vás osobně a jaký přínos měla spolupráce pro celou společnost Etnetera?

Já jsem si potvrdil, že lidské vztahy jsou pro každý projekt důležité, ale pro projekt v ne tak dobrém stavu ještě důležitější. A že stojí za to této oblasti věnovat hodně úsilí.

Co jsem se naučil – kontinuální reporting o stavu projektu a jednotlivých částí. V jistou dobu nebylo pro PM jednoduché plánovat budoucnost, protože nebyly k dispozici potřebné informace nebo byly velmi nespolehlivé. A pak pravidelný reporting byl jediná cesta, jak projekt ve spolupráci všech stran alespoň nějak řídit.

Pro Etneteru jako takovou to nedokážu úplně posoudit, úhly pohledu se opravdu hodně mění v závislosti na pozici ve firmě. Jinak to vidí majitelé, jinak management a jinak třeba vývojáři. A myslím, že ty rozdíly budou opravdu veliké.

Spoustu jsme se toho naučili, pevně věříme, že si ze všech fází projektu Etnetera vezme opravdu vážné poučení, jak příště ne a co dělat jinak a lépe.

To je jedna z klíčových věcí, co se povedla, změnit – vztah Etnetery a Logio na spolupráci.

Když se řekne Logio, co si jako první vybavíte? Jaké pocity ve Vás naše společné působení (snad spolupráce) zanechalo?

Jako první se mi vybaví nové kanceláře a to, že se tam dělají pro zaměstnance super vypadající svačinky. 😊

A teď vážně. Ta spolupráce nemá být v závorce. To je jedna z klíčových věcí, co se povedla, změnit – vztah Etnetery a Logio na spolupráci. Jinak pocity jsou smíšené. Bylo to opravdu pekelných 18 měsíců, spousta stresu, zkažené dovolené, problémy doma spojené s nepřítomností jak fyzickou, tak duševní. Ale i pozitivní, něco jsme dokázali, překonali jsme spoustu překážek, pocit, že to mělo smysl, protože to zákazníkovi funguje a přináší to, co bylo slíbeno. I pár pochval nakonec dorazilo.

Čeho si na naší spolupráci nejvíce vážíte vy osobně?

To je z celého rozhovoru asi nejtěžší otázka. Já si nejvíc vážím toho, že jsem poznal Otu Hausmanna, poznal blíž to, jak funguje, a že jsem s ním (snad) dokázal alespoň držet trochu krok.